pátek 23. února 2018

... když srdce přestane bít


Zemřel mi dědeček.
Po delší nemoci a bolestech.

Ač jsem se modlila za jeho vysvobození,
počítala s blížící se smrtí,
stejně mě to překvapilo a hluboce zasáhlo.

Na tohle člověk asi nemůže být nikdy zcela připraven ...

Smutek, prázdno, bolest, lítost, vzpomínky ...
To, co jsem chtěla říct a neřekla ...
To, co jsem chtěla udělat a neudělala ...

Víte, nikdy neodkládejte nic na "potom".
Dělejte vše hned, dokud to jde.

Ve středu jsem za ním měla jet na návštěvu do nemocnice.
Ale nejela. 
Nechtěla jsem mu přitížit mojí nemocí a bacily.
Plánovala jsem návštěvu na příští týden.
Dědeček zemřel druhý den časně ráno ...

Ani nevíte, jak moc mne to trápilo.
Měla jsem jet.
Měla jsem se ještě naposledy rozloučit.
Vnitřně mne to užíralo.
Strašně moc.

Noc po pohřbu se přihodilo něco zvláštního.
Dědeček za mnou přišel ve snu.

Takový sen jsem ještě nikdy neměla (a to mám hodně živých snů).

Byla jsem v ulici před jeho domem.
Viděla jsem ho zezadu, jak jde do dálky.
Ač jsem se snažila, nemohla jsem se za ním víc přiblížit.

Nešlo to.

Volala jsem na něj.
Po chvilce se otočil, podíval se na mne.
Usmál se, zamával mi a byl pryč ...

Ten pocit, co jsem po tom měla
se nedá vůbec popsat.
Bylo to něco tak zvláštního...

Ale od té chvíle jsem si přestala vyčítat tu promeškanou návštěvu.

Jako by mi přišel říct "sbohem".
Rozloučili jsme se spolu.
Stihli jsme to.

Mám tě ráda, dědečku.
Děkuju za vše.
Nikdy nezapomeneme.
...

Prosím, 
milujte své bližní.
Užívejte společných chvil.

Nehádejte se,
ale mějte se rádi.

Nikdy nevíte,
kdy se vidíte naposledy.

Ne nadarmo se říká
"Žij, jako by dnešek byl tvůj poslední den"

Tak ho ŽIJTE! 
a MILUJTE!

... ať pak nemusíte ničeho litovat ...




pátek 9. února 2018

... kolena

To by nebyl týden,
abych nezašívala loupežníkovi díry na kolenou.
Od září má kalhoty jako řešeto.

Nechápala jsem,
kde k nim pořád chodí.

Až nedávno mi předvedl onen "hustý" trik,
jež ho naučil Máťa ve školce.

Rozeběhne se a skluzem bere zem po kolenou.
Myslela jsem, že mě klepne pepka.
Očividně tomuto "hustému" kousku nerozumím.


Když jsou díry na obyčejné zašití příliš velké,
přichází na řadu záplaty.

Vrací mě to zpět do dětství,
kdy nám babička našívala na kolena růžová srdíčka.



úterý 26. prosince 2017

... po roce Vánoce


První Vánoce v novém domě.
První Vánoce naší Bětušky.
První Vánoce v pěti.

Poprvé, co nic nestíhám.
Neuklizeno, nenapečeno, minimum dekorace.
Dárky balil Vítek (díky za to!)

Nebyli jsme na půlnoční (ani na té dětské).
Místo toho jsme doma pobíhali s kýblem a hadrem.
(Řešili jsme tekoucí dřez)

K mému údivu se svět točí dál.

Vánoce jsme oslavili v kruhu rodiny.
Důležité je, že jsme všichni spolu a máme se rádi.
No ne? :)


Mariánky vysněná mašinka.
Mluvila o ní snad dva měsíce s každým, koho potkala.
Tak ji má, radost veliká.

Toníček si přál jeřáb. 
Má ho spolu s velkým staveništěm.

A Bětuška?
Té k nesmírné radosti postačilo pár papírů :)


Z těchto Vánoc nemáme ani moc fotek.
Nebyl na to čas.

Bětuška leze a vše ji hrozně zajímá.
Oheň, jehličí, ozdoby, papíry, igelity, dřevo ...
Uf. Je to na hadr na hlavu :)


Přejeme všem krásné svátky
a šťastný Nový rok!

středa 13. prosince 2017

... muzicírujeme

Ježíšek k nám přišel o pár dní dříve!
A donesl hotový poklad.
Juchala jsem kolem něj celý víkend :)

Pořád tomu nemůžu uvěřit.
Máme KLAVÍR!

A představte si,
hraje jako klasický akustický!

S přehledem zvládne dynamiku.
Když nedomáčknete klávesu, nehraje.
Skoro bych nepoznala rozdíl :)
Vznikl nám tu takový sedací koutek.
Z lenošky je rohová sedačka.
Mile mne to překvapilo.
Momentálně u nás frčí koledy
a Tři bratři, kteří nás asi jen tak neomrzí :)

Jinak nemáme nic.
Není uklizeno, není upečeno ...
Jaksi nestíhám :)

Mějte krásný  advent!


středa 29. listopadu 2017

... dvojnásobně čokoládvý cheesecake


Bětuška slavila první svátek.
A protože má pořád omezený jídelníček,
nacpali jsme si pupky dortem za ni.

Chtěla jsem ho vyfotit nějak lépe,
ale než jsem se stačila rozkoukat,
zbyly po něm jen drobečky.

Tak tady alespoň recept.
Vyzkoušejte,
je naprosto perfektní!

Potřebujeme:
150g oblíbených sušenek (dávala jsem máslové), 50g rozpuštěného másla, 1 lžička medu 150g mléčné čokolády, 150g tmavé čokolády, 250g mascarpone, 250g čerstvého smetanového sýra (dávala jsem lučinu), 1 lžíce moučkového cukru, kakao holandského typu na poprášení.

Postup:
1) Sušenky rozdrťte a smíchejte s rozpuštěným máslem a medem
2) Dno dortové formy o průměru 18cm (já ji neměla, mám jen velkou) vyložte potravinářskou folií a na ni upěchujte sušenkovou směs. Pak vložte alespoň na 15 minut do lednice.
3) Mezitím rozpusťte ve vodní lázni čokolády (každou zvlášť). Mascarpone a sýr prošlehejte s cukrem a směs rozdělte na poloviny. Do jedné vmíchejte mléčnou čokoládu, do druhé tmavou.
4) Na sušenkový základ natřete nejprve směs s mléčnou čokoládou a na ni opatrně tu s tmavou. Nechte vychladit (nejlépe přes noc). Před podáváním poprašte kakaem.

středa 1. listopadu 2017

... naše dámy, kokedámy


Už nám visí!
Můžu na nich oči nechat.
Jsou od Lenky .
Ze Zahrady na niti.


Teď jen doufat, že vydrží
a neodporoučí se jako naše ostatní květiny.


A naše dámy?
Té nejmladší je už půl rok! (a rostou zuby)
Ta velká začíná chytat nějaké hysterické období.
Mladý pán dopoledne ve školce (ještě že tak).

Je to pořád stejný kolotoč.
Jasně, ne tak zběsilý jak na začátku.
Ale i tak ...

Pořád dokola jen děti, žrádlo a prádlo ...
No, však vy víte.
Na nic víc nemám pořádně čas.
A že bych už chtěla mít ...

středa 18. října 2017

... Helfenburk


Helfenburk u Úštěka je zřícenina hradu ze 14.století.
Najdete ho v Litoměřickém okrese.

Je krásný.
A těch turistických tras okolo!

V prosluněném podzimu bych tudy mohla chodit klidně celý den.
Ale to by brblal a stávkoval náš loupežník.
Ten nám zatím ujde něco přes 6km a jsme rádi.


Takový podzim mám moc ráda.
Neustále žasnu nad jeho barevností.


Hrad je udržovaný, veliký, zachovalý
a kupodivu zcela zdarma.
Což je v dnešní době hotový unikát.

Mějte prosluněný podzim :)