sobota 12. května 2018

... Morava a rok

Poslední dobou jsem tady minimálně.
Utíkají mi i příspěvky jiných milých bloggerek.
Ale až budu mít čas, tak vše doženu, slibuju :)

Pracujeme kolem domu i v domě.
Máme udělaný chodníček (už se neválím v bahně při podklouznutí).
Zahradí domeček stojí (už se pro změnu neválí vše ostatní)
Momentálně se pracuje na pergole.

Ale z čeho mám ohromnou radost je naše cesta na Moravu!
Vždy se tam ráda vracím, procházím a kochám.
Mám to tam ráda. 


Kroměříž a Květná zahrada.


Velkomoravská říše.
Skanzen Modrá
Velehrad

 
 

Skanzen ve Strážnici.
Sezónu zahájili stavěním májky.


Procházka Pálavou.
Sirotčí hrádek.


Bylo nám hezky.
Mně zase nejlíp při procházce přírodou.
Však mne znáte, málo lidí ... :)


Po příjezdu jsme ještě oslavili tu naší roční treperendu.
K dortu si došla sama.
Máme chodce :)

úterý 20. března 2018

... přivoláváme jaro


Zima byla dlouhá.
Ta lenošní náročná po všech stránkách.

S nadějí vyhlížíme jaro.
Nový začátek.

Venku zatím sníh i mráz.
Doma květy, alespoň papírové.

Loupežníci se zabaví stříháním,
já zkouším tavnou pistoli.
Je to super věc!



pátek 23. února 2018

... když srdce přestane bít


Zemřel mi dědeček.
Po delší nemoci a bolestech.

Ač jsem se modlila za jeho vysvobození,
počítala s blížící se smrtí,
stejně mě to překvapilo a hluboce zasáhlo.

Na tohle člověk asi nemůže být nikdy zcela připraven ...

Smutek, prázdno, bolest, lítost, vzpomínky ...
To, co jsem chtěla říct a neřekla ...
To, co jsem chtěla udělat a neudělala ...

Víte, nikdy neodkládejte nic na "potom".
Dělejte vše hned, dokud to jde.

Ve středu jsem za ním měla jet na návštěvu do nemocnice.
Ale nejela. 
Nechtěla jsem mu přitížit mojí nemocí a bacily.
Plánovala jsem návštěvu na příští týden.
Dědeček zemřel druhý den časně ráno ...

Ani nevíte, jak moc mne to trápilo.
Měla jsem jet.
Měla jsem se ještě naposledy rozloučit.
Vnitřně mne to užíralo.
Strašně moc.

Noc po pohřbu se přihodilo něco zvláštního.
Dědeček za mnou přišel ve snu.

Takový sen jsem ještě nikdy neměla (a to mám hodně živých snů).

Byla jsem v ulici před jeho domem.
Viděla jsem ho zezadu, jak jde do dálky.
Ač jsem se snažila, nemohla jsem se za ním víc přiblížit.

Nešlo to.

Volala jsem na něj.
Po chvilce se otočil, podíval se na mne.
Usmál se, zamával mi a byl pryč ...

Ten pocit, co jsem po tom měla
se nedá vůbec popsat.
Bylo to něco tak zvláštního...

Ale od té chvíle jsem si přestala vyčítat tu promeškanou návštěvu.

Jako by mi přišel říct "sbohem".
Rozloučili jsme se spolu.
Stihli jsme to.

Mám tě ráda, dědečku.
Děkuju za vše.
Nikdy nezapomeneme.
...

Prosím, 
milujte své bližní.
Užívejte společných chvil.

Nehádejte se,
ale mějte se rádi.

Nikdy nevíte,
kdy se vidíte naposledy.

Ne nadarmo se říká
"Žij, jako by dnešek byl tvůj poslední den"

Tak ho ŽIJTE! 
a MILUJTE!

... ať pak nemusíte ničeho litovat ...




pátek 9. února 2018

... kolena

To by nebyl týden,
abych nezašívala loupežníkovi díry na kolenou.
Od září má kalhoty jako řešeto.

Nechápala jsem,
kde k nim pořád chodí.

Až nedávno mi předvedl onen "hustý" trik,
jež ho naučil Máťa ve školce.

Rozeběhne se a skluzem bere zem po kolenou.
Myslela jsem, že mě klepne pepka.
Očividně tomuto "hustému" kousku nerozumím.


Když jsou díry na obyčejné zašití příliš velké,
přichází na řadu záplaty.

Vrací mě to zpět do dětství,
kdy nám babička našívala na kolena růžová srdíčka.



úterý 26. prosince 2017

... po roce Vánoce


První Vánoce v novém domě.
První Vánoce naší Bětušky.
První Vánoce v pěti.

Poprvé, co nic nestíhám.
Neuklizeno, nenapečeno, minimum dekorace.
Dárky balil Vítek (díky za to!)

Nebyli jsme na půlnoční (ani na té dětské).
Místo toho jsme doma pobíhali s kýblem a hadrem.
(Řešili jsme tekoucí dřez)

K mému údivu se svět točí dál.

Vánoce jsme oslavili v kruhu rodiny.
Důležité je, že jsme všichni spolu a máme se rádi.
No ne? :)


Mariánky vysněná mašinka.
Mluvila o ní snad dva měsíce s každým, koho potkala.
Tak ji má, radost veliká.

Toníček si přál jeřáb. 
Má ho spolu s velkým staveništěm.

A Bětuška?
Té k nesmírné radosti postačilo pár papírů :)


Z těchto Vánoc nemáme ani moc fotek.
Nebyl na to čas.

Bětuška leze a vše ji hrozně zajímá.
Oheň, jehličí, ozdoby, papíry, igelity, dřevo ...
Uf. Je to na hadr na hlavu :)


Přejeme všem krásné svátky
a šťastný Nový rok!