čtvrtek 25. dubna 2013

... Tančící skály

Do rukou se mi dostala další knížka od mého oblíbeného autora - Tančící skály. Opět mě její obsah nadchl a donutil k jistému zamyšlení nad běžným chodem věcí. Čas od času si asi každý z nás v životě položí pár otázek typu: kdo jsme, kde se vzal život, co je podstata života ... ale také zcela běžných: Proč chodit v neděli do kostela? Je vůbec Bůh, když dovolí nespravedlnost a násilí? Dá se věřit Bibli, když je v ní tolik nesrovnalostí? ... na tyto a na mnohé další otázky naleznete právě v této knize odpovědi ... stačí pouze otočit list ... a číst ...
.....
Jediným místem, kde je možné se před Bohem skrýt, je Boží náruč.
.....
Podobně jako dobří rodiče jedná s člověkem Bůh. Dítě dostává svobodu a Bůh s úzkostí čeká, zda dítě svou  svobodu zvládne a využije ji k dobrému. Nebo jestli je dítě schopno po chybě říci svému Bohu: "Promiň."
.....
Přednášky o hodnotě lidského života nemůžeme začít jinak než konstatováním smutného primátu, který v živočišné říši držíme: jsme jediný druh na světě, který zabíjí svá mláďata, protože se mu nechce o ně starat. Tvor, který sám sebe klasifikuje jako vrchol evoluční pyramidy je příliš lhostejný k tomu, aby se postaral o své potomky. Obhajuje se tím, že mláďata do určitého věku ještě nejsou mláďata, a pak už jsou.
.....
Život sám je dost tvrdý a plný bolesti, není třeba si ho ještě více znepříjemňovat. Místo toho je třeba důsledně využívat všechny příležitosti, které nám nabídne den. Ráno bez smlouvání vstanu, když zazvoní budík. Přijdu ze školy a mladší sourozenec si se mnou chce hrát, a tak mu věnuji půlhodinku života. Prarodič nebo osamělý soused si bude chtít povídat, a tak ho vyslechnu. O přestávce spolužákovi trpělivě pomohu se školou. Odpovím na nepříjemný dopis. Ve školní jídelně jím bez vybírání to, co zrovna je. A tak dále. Každý z nás máme denně desítky takových drobných příležitostí, jak získat pevnou vůli. A ani si nemusíme nic vymýšlet, stačí jen využít příležitosti, které nám den přinese. 

Žádné komentáře:

Okomentovat