Dnes se Vítek vrátil z procházky s členem na víc.
S rozklepaným, vyhladovělým, chundelatým klubíčkem.
Mnou zprvu považovaným za kočku.
Pejska jsme nakrmili, zahřáli. Očividně neměl v tlamičce už hodně dlouho.
Pak jsme začali řešit, co s ním. Hlavou se nám honilo leda cos.
Variantu, že si ho necháme, jsme zavrhli.
Přiznám se, že bych nezvládala dohromady pejska a Toníka.
Možná až bude starší ... ale teď ne.
Do útulku nám ho bylo líto dát. Nějak tyto instituce nemáme rádi.
Začali jsme obvolávat přátele a známé, zda nechtějí nového člena rodiny.
Jedna kamarádka svolila, že si ho vezme pod svá křídla a pokusí se mu najít nový domov.
Prozatím bude Bobina u ní, my budeme lepit plakáty a doufat, že se ozve její majitel.
Podnikli jsme cestu směr veterina objevit případný čip.
Ten nenalezen. Bez obojku, žádné identifikační údaje. Je mi jí líto.
U kamarádky jí sice bude dobře, ale domov je domov ...
Žádné komentáře:
Okomentovat