čtvrtek 25. srpna 2016

... Český Štemberk


Zpětně výlet ze soboty.
Nějak nestíhám nic.

O dokončování portfolia snad raději nemluvit.
Termín mi hoří do konce měsíce.
A pořád nemám hotovo ...

Vidíte?
Raději se tady přehrabuji fotkami,
než abych něco tvořila.
Zlobím se na sebe, zlobím.
Ale co nadělám.
Nic.


Naposledy jsem tady byla jako malá holka.
Skoro jsem to tu nemohla poznat.
Jediné, na co si vzpomínám,
byly dravci na nádvoří.
Ti jsou zde stále.


Hrad je moc hezký.
Ale znáte mě. Více ocením les.
Ticho, vodu, žáby, šumění listů ...

Ještě se tu chvíli pokochám
a už mizím pracovat.
Držte palce, ať to stihnu.


Pokud plánujete navštívit hrad,
vyrazte i do podhradí.
Pečou tam výborné koláče!

pondělí 22. srpna 2016

... pánevní dno

Zúčastnila jsem se workshopu s úžasnou Martinou Nakládalovou.
Českou expertkou na ženské dno pánevní.

Co mne k ní přivedlo?
Především můj zdravotní stav.

Po druhém porodu trpím lehkou inkontinencí.
Skákání na trampolíně s loupežníky je pro mne za trest.

Je to jen má domněnka,
ale troufám si tvrdit, že jsem ho měla povolené už po prvním porodu.
Snad i proto bylo druhé těhotenství rizikové, proležené.
S brzkým otevíráním a komplikacemi.

Můj gynekolog mi doporučil cvičení.
A já šla na workshop, který mi změnil pohled
na sebe, jako na ženu.


Co to vlastně je, to pánevní dno?
Jedná se o skupinu svalů,
kterou lze rozdělit do tří vrstev.
´
Vnější vrstva má tvar osmičky.
Probíhá kolem močové trubice, vagíny a konečníku.
Při cvičení ji neposilujeme, je fyziologicky pevná dost.
Jejím zbytečným zpevňováním si můžeme uhnat komplikace,
které při porodu vedou k nástřihům hráze.
Při cvičení nestahovat svěrače - to se ohlídá docela snadno.

Střední vrstva se napíná jako trampolína
mezi sedacími hrboly a stydkou kostí.
Při cvičení se snažím trampolínku "zúžit"
a přiblížit tak  sedací hrboly co nejvíce k sobě.

Vnitřní vrstva má největší vliv na správné držení těla
a podpírá vnitřní orgány.
Při cvičení se snažím přitáhnout kostrč a symfízu co nejblíže k sobě.

Nádech - relaxuji svaly.
Výdech - aktivuji svaly.

Aktivaci svalů si můžeme připodobnit k různým věcem.
Někdo si vizualizuje uzavírání okvětních lístků květiny,
Jiný zavírání napařovačku.
Nevím proč, ale mně to evokuje hlávku zelí.
Je to jen na vás, co si představíte právě vy.

ZÁKLADNÍ CVIK:
Lehněte si na záda, nohy pokrčte v kolenou.
Uvolněte se a chvíli jen dýchejte.
Sledujte, kam jde váš dech.
Nádech by měl být jako válec vzduchu rozprostírající se
v oblasti pod od spodních žeber po vnitřek pánve.

Přejděte k vědomé aktivaci a relaxaci pánevního dna
S nádechem uvolnit.
S výdechem zavíráme svoji květinu.
Sedací hrboly k sobě a kostrč k symfíze.

Když toto zvládnete, můžete přejít k výdrži:

Nádech - uvolnit.
Výdech - stáhnout a držet.
Nádech - stále držím a nepouštím.
Schválně, kolikrát se nadechnete při plné aktivaci svalů?
Já zvládám čtyři a pak cítím, že začínám povolovat.

Při správné aktivaci pánevního dna
ucítíte zpevnění a zvýšení tlaku v oblasti pánve
a spodní části trupu.


Aktivaci pánevního dna můžete provádět kdekoli.
Při čekání na autobus, při polední pauze.
Já tím využila čas v autě, když jsme jeli na výlet.

Cviků je celá řada.
Popsala jsem vám absolutní základ.
Vřele doporučuji se s Martinou setkat a zúčastnit se semináře.
Teď dělala takovou túr všude možně.
I na Slovensko.

Kontakt zde: klik

Kondice pánevního dna úzce souvisí s:

inkontinencí
bolestí kostrče, kříže a zad
poklesem dělohy a pochvy
funkční neplodností
nepostupujícím porodem
hormonální nerovnováhou
sexuálními problémy
menstruačními obtížemi
pocity únavy, smutku či napětí

Pánevní dno je i citlivým emočním barometrem
a výkonným energetickým čerpadlem.
Velmi citlivě reaguje na naše emoce.
Podílí se na čerpání a  distribuci
životní energie v těle.











úterý 16. srpna 2016

... Kouřim


Po třech letech ve skanzenu v Kouřimi.
Hodně se toho od posledně změnilo.

Loupežník povyrostl.
Loupežnice přibyla.
Nové chalupy vyrostly.


Kdybych jen mohla,
stěhuji se sem okamžitě.



čtvrtek 11. srpna 2016

... kvásek žije!

Pečeme domácí chleba, housky.
Když je čas, tak i loupáčky.
Zadělávám droždím.

Vždy jsem chtěla zkusit klasiku.
Hezky poctivě.
Z kvásku.

Ale znáte to.
Mně chcípne všechno.
Proto jsem byla mile překvapena,
že náš kvasoň ŽIJE!

 A daří se mu velice :)
Už nám odpočívá v lednici
a čeká na další pečení.

Premiérou se mu staly lívance.

Pro jistotu si sem dám postup "práce".
Kdyby byl ještě někdy třeba.
Protože u mě jeden nikdy neví ...


Potřebujeme:
žitnou mouku, převařenou vodu (vlažnou),
sklenice, plátýnko, gumička.


1.den:
Smíchám 100g mouky a 125 ml vody.
Přiklopím a nechám stát na lince.

2.den:
K husté směsi přidám 50g mouky a 125ml vody.
Pečlivě zamíchám a nechám odpočívat.


3.den:
Přidám 50g mouky a 60ml vody.
Začínají se tvořit bubliny.


4.den:
50g mouky a 60ml vody.
Kvásek je připravený k zadělání :)
Má lehce kyselou vůni a konzistenci těsta na amolety.

Odebereme potřebné množství.
Necháme na dně zbytek.
Ten poputuje do lednice.

Kvásek oživujeme přidáním
vody a mouky jako ve 4.den.
Oživujeme jednou v týdnu (ale lze i častěji)




pondělí 1. srpna 2016

... mé milované Kokořínsko


Vítek dostal dva dny dovolené.
Spojili jsme je s víkendem
a vyrazili na chalupu.

Na mé milované Kokořínsko.

Do kouzelných pískovcových skal.
Divokých roklí a hlubokých lesů.
Vesničky s roubenými chaloupkami
vprostřed rozkvetlých luk a polí.

Neznám hezčí místo.

I když pro manžela stále vedou více JČ.
Ano, i ty mají svůj půvab - rybníky.
Ale skály jsou prostě skály ... a ty roubenky!
Mohu na nich oči nechat.



Program byl jasný.

Dopoledne procházka po lese,
odpoledne na výlet
a večer cachtání v bazénku.

Podívali jsme se na místo,
kde jsme byli už i s maličkým Toníčkem: klik
Cinibulkova naučná stezka se skalním bludištěm.

Krásná, dobrodružná, s každým krokem jiná :)


Z čista jasna přestal loupežník skákat po skalách.
Naopak začal pobíhat po lese, sbíral šišky s mechem
a cpal je do vykotlaného pařezu s dešťovkou.

Chvíli jsme ho pozorovali,
nechtěla jsem mu do toho zasahovat.
Ale zvědavost mne přemohla
a otázka "co to děláš" ze mne vylétla jako blesk.

"Šiškovou polívku, přece!"
Zněla odpověď s tónem, který mluvil za vše.
(Je to nad slunce jasné, tak proč se matko ptáš)

Než jsem stihla dodat cokoli jiného, pokračoval.
"Hotová bude až sem půjdeme příště."
S tím vhodil poslední šišku do kastrůlku a vyrazil na další cestu.


Navštívili jsme hrad Bezděz.

Když jsem vyfuněla kopec
(Mariánka nám musela nějak přibrat),
přihnal se déšť s bouřkou.
Byli jsme na kopci, vysoké stromy kolem.
Já vyděšená k smrti (na bouřku nám nemilé vzpomínky).

Co teď.
Spěchat dolů k autu a jet domů?
To nám přišlo škoda, nevidět hrad.
Schovali jsme se v kapli a čekali, až se to přežene.
Jako zázrakem to bylo téměř hned pryč.
Uf a juch!

Když se vydáte na Bezděz,
zcela jistě uvidíte představení šermířů.
Už od mého dětství tady jsou rok co rok.

A hradní kaple?
Prý se v ní plní přání,
když se za ně vroucně pomodlíte.



Zjistila jsem, že málokdo zná a navštíví hrad Housku.
Většinou se dává přednost Kokořínu či Bezdězu.

Tento hrádek je sice maličký
s interiéry nic moc.
Ale za to v sobě ukrývá nejednu záhadu.

Dle legendy je pod kaplí jáma do pekel,
ze které unikala síra a prapodivná stvoření.
Lidem naháněla velikou hrůzu.
Pro jistotu ji ucpali a místo pořádně vysvětili.

Hrad je zbudovaný pro obranu zevnitř,
jako snad jediný na světě.

A co víc, mají zde i strašidlo :)

Sjíždějí se sem lovci záhad z blízka i dáli.
Houska je stále něčím fascinuje ...


Na hradě jsem byla už několikrát,
ale tentokrát jsem chtěla prohlídku ukončit hned po pěti minutách.

Co vše dokáže příšerný průvodce a dva velcí smradlaví psi.
Pochopte, nemám nic proti čtyřnohým mazlíkům.
Ale do interiéru hradu mi moc vhodní nepřijdou ...

Tak raději zpět do přírody.
Na Pokličky.
Jednu z dominant Kokořínska.


Vzpomínám na dobu, kdy se mohlo lézt přímo na vršek pokliček.
Ještě, že je to dnes už zakázané.

Z pokliček nemusíte hned zpátky z kopce dolů.
Můžete si udělat příjemnou procházku po modré
rovnou k Žábě i Hlavě a od nich přes Apatyku zpět pod kopec.


Když se řekne Kokořínsko,
každému se vybaví hrad Kokořín.
Není se ani čemu divit.

Však i my jsme měli k němu cestu.
Toníček má rád pohádku Korunní princ.
Pořád se ptal, jestli je Honza doma a kdy ho uvidí ...
Nebyl, zrovna jel za princeznou :)


Nedá mi to a musím si zavzpomínat na to léto,
kdy jsme prvně brouzdali po Kokořínsku ve dvou.
Přesně před šesti roky.
To už snad není ani pravda :)


Prodloužený víkend na chatě jsme si všichni užili.
Ať už po výletech, na chalupě či jen tak v lese.
Kéž bychom tam mohli být déle.


Nepřestanu pět ódy na náš kočár.
Projede vším.
Po šiškách, kamenech, polňačkou, ...
a malá loupežnice při drncání vytuhne do pěti minut.

Mějte krásné léto!
A přijeďte na Kokořínsko.
Třeba se tu někdy potkáme :)